John Irving – V jedné osobě

1
Nový román jednoho z nejúspěšnějších amerických spisovatelů současnosti mnohé překvapí. Poprvé od Modlitby za Owena Meanyho je vyprávěn v první osobě – a jeho tématem je homosexualita a sadomasochistické praktiky. Pojednává o šedesátiletém bisexuálovi jménem William, který vzpomíná na svůj nezřízený život v padesátých a šedesátých letech. John Irving otevřeně přiznal, že román V jedné osobě napsal pro svého jednadvacetiletého syna, který je gay. Dílo ukazuje, že i v sedmdesáti letech dokáže Irving přijít s naprosto nečekaným tématem.
~~~~

V jedné osobě má být kniha plná kontroverze a pro mnohé čtenáře také šokující. Alespoň tak nám to hlásají reklamy upozorňující na nový Irvingův román. Ovšem kde je pravda? Je opravdu v dnešní době téma sexuálních menšin natolik kontroverzním tématem. Nebo je již naše společnost natolik liberální, že dokáže i toto téma přijmout bez předsudků?
John Irving patří mezi nejvýznamnější současné spisovatele, každá jeho kniha je vyhlížena s velkým očekáváním a nejinak je tomu i u jeho posledního díla V jedné osobě. Autor bestsellerů Svět podle Garpa, nebo Pravidla Moštárny se vrací s novou knihou, ve které dává čtenáři nahlédnout do života menšin a předsudků lidí proti jakýmkoliv odlišnostem.
V jedné osobě se ocitáme v kůži stárnoucího bisexuálního spisovatele Williama Abbota, který čtenářům vypráví svůj životní příběh poznamenaný láskami k „nevhodným“ lidem. Autor se v knize vrací po dlouhé době k ich-formě psaní a nutno podotknout, že to knize opravdu prospívá. Pro čtenáře je jednodušší se vcítit do děje a občas si budete připadat, jako když malé dítko poslouchá zaujatě příběhy z mládí svého dědečka.
„Problémy mezi Monteky a Kapulety nebyly problémy Romea a Julie,“ namítla slečna Frostová. „Romeo a Julie byli jeden pro druhého ti praví. To jejich rodiny měli nasráno v hlavě.“
str.44
Převážná část vyprávění Billa Abbota se odehrává v 50. a 60. letech, kdy jeho útrapy s hledáním sama sebe započaly. William postupně představuje další a další postavy v tomto rozvětveném příběhu, který místy může zaskočit i vcelku otrlého čtenáře. Přeci jen popisování erotických scén s transsexuální knihovnicí může slabší povahy poněkud nadzvednout ze židle. Jak plyne čas a spolu s Williamem se blížíme současnosti, narážíme na spoustu dalších ožehavých témat, do kterých se nebál autor pustit. Zajisté mu vévodí 80. a nová nemoc, která se objevila v komunitě homosexuálů a bisexuálů, AIDS.
Irving nikdy nepatřil mezi autory, kteří píšou úplné oddychové čtení. O jeho knihách musí čtenář často přemýšlet a hloubat nad poselstvím, které v sobě jeho knihy ukrývají. A nejinak je tomu i V jedné osobě. John se nijak netají tím, že tento příběh je druhou knihou, kterou psal cíleně pro někoho. Svět podle Garpa napsal autor pro své dva starší syny a „In one person“ pro změnu pro svého mladšího syna Everetta. Zvláštností je, že právě v době, kdy na knize začal pracovat, se jeho syn veřejně přihlásil k homosexualitě. Možná jakési řízení osudu.
„Ze stejné látky jsme, z níž sprádají se sny, a život je jen ostrůvek, co ze všech stran je obklopený spánkem,“
str. 397
„V jedné osobě hraji mnoho rolí, s žádnou z nich ale nejsem spokojen.“ Shakespearovský citát, který naprosto vystihuje hlavního hrdinu i knihu jako takovou. Jak si mnozí čtenáři u Irvinga zvykli, autor na věci nenahlíží pouze černobíle a stejný postoj má i postava Williama Abbota. Bisexuálové to obecně nemají jednoduché. Heterosexuálové na ně hledí s neskrývaným despektem a gayové a lesbičky zase říkají, že si nechávají volná zadní vrátka. A přesně tak by se dal označit i Williamův život, život v němž nikdy nedosáhl úplné spokojenosti a klidu po kterém spousta lidí touží.
V jedné osobě je v hodně věcech naprosto odlišná než většina knih, se kterými se setkáváme. Kniha oslavuje odlišnost ve své nejryzejší podobě, protože  upřímně kdybychom byli všichni stejní, nebyla by to vcelku nuda? A i když je kniha občas lehce kontroverzní a překvapující, dokáže zaujmout i pohladit čtenáře na duši. Irvingův vytříbený jazyk si dokáže pohrát s dějem způsobem, že občas můžete mít pocit, že se hlavní dějová linie ztratila. Kniha rozhodně není určena pro každého, svým tématem může někoho odradit, ale věřte byla by to věčná škoda nedat novému Irvingovi alespoň malou šanci
 Nedávejte mi žádnou nálepku – nezařazujte mě do nějaké kategorie dřív, než mě poznáte!


Tímto bych chtěl poděkovat knihkupectví Dobrovský za poskytnutí recenzního výtisku. Knihu V jedné osobě můžete objednat například zde.

~~~~
John Irving, pravým jménem John Wallace Blunt, Jr., se narodil roku 1942 v Exeteru ve státě New Hampshire. Patří k úspěšným spisovatelům střední generace. Proslavil se náhle svým čtvrtým románem Svět podle Garpa (The World According to Garp, 1978), který vzbudil obrovský čtenářský zájem, podnítil polemické diskuse mezi literárními kritiky a vyvolal doslova vlnu garpománie po celých Spojených státech. Irving studoval na Pittsburské univerzitě a pak rok ve Vídni. Akademický titul získal na univerzitě v Iowě, kde také absolvoval kurs tvůrčího psaní. Jako univerzitní profesor přednášel anglickou literaturu 19. století, nyní se věnuje vlastní tvorbě a příležitostně působí jako hostující spisovatel a vede spisovatelské kursy. V současné době žije ve státě New York.
~~~~

John Irving – V jedné osobě / PŘELOŽIL: Jiří Hanuš / OBÁLKA: Miroslav Disman VYDAL: ODEON / STRAN: 496 / ŽÁNR: Literatura světová – Romány

MOJE HODNOCENÍ: 90%
Share.

About Author

Milovník všech dobrých příběhů, s možná moc bujnou fantazií, který nepohrdne žádnou dobrou knihou. Mimo jiné také nadšenec do IT technologií, sociálních médií a věcí s tím spojených.

1 komentář

  1. Anonymous on

    Vaří z vody a vykrádá svoje předchozí díla. Chápu, že takové náměty na román jako jsou v „Svět podle Garpa, Hotel New Hampshire, Syn cirkusu, Pravidla moštárny, Motlitba za Owena Meanyho, Rok vdovou, Dokud tě nenajdu“ i tak skvělého spisovatele jakým Irwing bezesporu je, nenapadají každý den. Myslím, že románu “ V jedné osobě“ nepomohly ani atraktivní homo,bi a transsexuální epizody a co mu jednoznačně uškodilo bylo povětšinou nudné vyprávění „v první osobě“, již opět spisovatele, s neznámým otcem, vyrůstajícího ve středoškolské koleji s podobnými pitoreskními figurkami, s matkou zaměstnanou tamtéž, se zápasníky a studijním pobytem ve Vídni. To už tu vše několikrát bylo a častější použití tlačítka „Del“ autorem, by dílu jen prospělo.
    ivoš z brna

Leave A Reply