Fotosyntéza – desková hra

0

V loňském roce nám společnost Dino začala pomalu vystrkovat růžky a vedle tradiční dětské produkce představila i povedený a především pak hráčtější Dračí palác. A jak se zdá, v tomto trendu hodlá pokračovat i v novém roce. V lednu totiž na náš trh přinesla hned dva zajímavé tituly – Planetu a Fotosyntézu. A právě o druhé jmenované bude řeč na následujících řádcích.

Fotosyntéza je strategická rodinná hra pro 2-4 hráče od 8 let. Za tímto kouskem stojí Hjalmar Hach, autor i u nás úspěšného Railroad Ink, nebo již zmíněného Dračího paláce. A stejně jako předchozí jeho hry i Fotosyntéza vyniká především nápaditým zpracováním, které už  v roce 2017, kdy hra vyšla, zaujalo nejednoho návštěvníka veletrhu SPIEL v Essenu. Mimochodem ve stejném roce si hra odnesla ocenění Golden Geek 2017 za nejlepší grafické zpracování a získala nominaci v kategoriích rodinná hra a nejinovativnější hra. Podle prvních indicií se tedy máme skutečně na co těšit, dokáže ale Fotosyntéza naplnit naše očekávání?

Jak už samotný název tohoto kousku napovídá, hra se točí okolo zeleně a slunce. Tu v tomto případě zastupují stromy a vaším hlavním úkolem bude sázet semenáčky, o které se pak budete co nejlépe starat tak, aby vaše stromy vyrostly co nejvýše a zachytily tak co nejvíce slunečního světla. Jenom tak se můžete se stromky dostat na konec jejich životního cyklu, aby vám následně přinesly co nejvíce vítězných bodů. Na samotné herní mechanismy  se však podíváme o něco později, pojďme se nejdříve zaměřit na samotný obsah krabice.

Ostatně, právě ten bude pravděpodobně největším důvodem ke koupi této zajímavé hry. Když totiž odhlédneme od všech herních mechanismů a pohlédneme na tuto hru pouze z estetického hlediska, tak se Fotosyntéze musí skutečně nechat, že na stole vypadá sakra dobře. Vděčí za to především kartonovým stromkům, které tvoří ústřední osu celé hry. V krabici jich najdeme celkem 56, ve třech různých velikostech a čtyřech různých druzích. Kromě nich samozřejmě nechybí ani nezbytný herní plán, desky hráčů a celá řada žetonů, včetně semínek, vítězných bodů a slunečního kotouče, který ve hře určuje směr slunečního záření. Zkrátka a dobře v případě této hry dostáváme vskutku pořádnou porci kartonu, který na stole vypadá opravdu výborně. Otázka, zda to bude stačit zde však stále zůstává…

Podívejme se tedy na to, co si pro nás autor Railroad Ink a Dračího paláce v této hře přichystal. Předchozí Hachovy hry dávají tušit, že se nám do rukou dostává vcelku zajímavá a hlavně fungující hra, která má rozhodně šanci zaujmout. A je tomu skutečně tak, byť se zde pár výtek bezesporu najde a tak ji nelze s klidným srdcem doporučit úplně všem.

Na první pohled patří Fotosyntéza o jednoduchým a opravdu přístupným hrám, zkrátka ideální kandidát na rodinné hraní. Čtyři strany pravidel bohatých na ilustrace vysvětlíte během dvou tří minutek i relativnímu nehráči a můžete se směle pustit do hry. Zde ale přichází pro mnohé kámen úrazu. Ač se to totiž na první pohled nemusí zdát, Fotosyntéza velice zdatně klame tělem a to co na začátku vypadá jen jako další jednoduchá hra zaměřená na děti, se vcelku záhy mění na lítý boj, ve kterém musíte taktizovat na x kol dopředu a jednotlivé akce pečlivě propočítávat.

Základní princip je skutečně jednoduchý a neskrývá žádné složitosti. Každé herní kolo je rozděleno do dvou fází. V první fázi budete sbírat body světla. Jejich počet je závislý na vašich stromech, jejich velikosti a na tom zda stojí ve stínu jiného stromu, či nikoliv. Tyto body světla následně využijete v další fázi k nákupu jednotlivých “akcí”. 

Ve fázi životního cyklu přichází na řadu skutečné hraní. Zde máte na výběr hned z několika možností. Za své body světla můžete nakoupit semínka, nebo stromy jakékoliv velikosti ze své desky hráče. Semínka následně můžete “zasadit” a započít tak nový životní cyklus stromu. Kromě sázení semínek se však můžete rozhodnout, že nastal správný čas k tomu nechat vaše stromy trochu vyrůst. Poslední možností, kterou můžete v rámci této fáze provést je ukončení životního cyklu svých velkých stromů. Díky této akci o ně sice na herním plánu přijdete, zároveň vám však přinesou i nemalý počet vítězných bodů, o které vám v této hře jde především. 

Ve chvíli, kdy utratíte všechny vaše dostupné body světla, či se rozhodnete dále nepokračovat Váš tah končí. Ve chvíli, kdy tak učiní všichni hráči končí jedno herní kolo a přichází čas na posun slunečního kotouče na straně herního plánu. Právě ten určuje z jaké strany na vaše stromy dopadá světlo a tím pádem i to, jaké body mohou jednotlivé stromy získat. Hra pokračuje až do doby, kdy slunce třikrát „oběhne“ herní plán. V té chvíli nastává konec hry a přichází čas na sčítání VB. Hráč který jich získal nejvíce vítězí.

Ačkoliv takto vypadá vše jednoduše, nenechte zmást. Rázem totiž přijdete na to, že se budete snažit vymyslet co nejlepší umístění vašich stromů na herní desce tak, aby  samozřejmě získali ve fázi fotosyntézy co nejvíce bodů světla. V tomto okamžiku se tak zcela vytratí kouzlo rodinného hraní a přichází na řadu tvrdá a neúprosná strategie, která vám nedá jen tak spát. A především u ní budete počítat, až se vám bude kouřit z hlavy. Tento fakt, by rozhodně nikterak nevadil ostatně počítacích her, u kterých musíte dobře promýšlet taktiku je hodně. Pro náročnější, či chcete-li zkušenější hráče však hra skýtá hra pár problémů, které při takticky zaměřené hře mohou celou hru maličko rozbít a zkazit tak celkový zážitek ze hry.

První menší problém je ten, že první hráč má v případě Fotosyntézy určitou výhodu, kterou může při dostatečných zkušenostech vcelku snadno využít. To je nejvíce patrné při plném počtu hráčů. V té chvíli na třetího a čtvrtého hráče nejčastěji zbývají jen zbytky a oproti svým protivníkům se tak ocitají ve značné nevýhodě. Zde se bavíme především o počáteční fázi hry, ve chvíli kdy se herní plán zaplní stromy, což se ve čtyřech stane docela rychle, začíná veškerá taktika získávat povážlivé trhliny. Avšak, to co se vám podaří nahnat na začátku, jen málokdy dokáží vaši soupeři dohnat v pozdějších fázích hry. Tedy alespoň dle mých zkušeností.

Druhý, možná ještě větší problém nastává ve chvíli, kdy se v jedné partii sejdou hráči, kteří budou mít s Fotosyntézou bohaté zkušenosti a naprostí nováčci. V té chvíli totiž tito hráči prakticky nemají šanci na úspěch. Jakmile totiž naleznete ve Fotosyntéze úspěšnou strategii, máte oproti méně zkušeným hráčům nezanedbatelnou výhodu. Tu můžete vcelku snadno využít. A tak ve chvíli kdy budete tuto hru hrát “příliš často”, může mít prakticky každá partie stejný průběh, na jehož konci bude velmi pravděpodobně stále stejný výsledek.

Zkušeným a strategicky zaměřeným hráčům bych tak Fotosyntézu rozhodně nedoporučil. Může se sice zdát , že nabízí opravdu velký prostor pro taktizován, zároveň se u ní, ale vcelku snadno zacyklíte. Hra tak rázem ztrácí variabilitu, znohuhratelnost a především pak kouzlo, kvůli kterému se do tohoto kousku pustíte. Zkušenější a náročnější hráči by se tak měli radši poohlédnout po jiném kousku, který by při “složitém” taktizování a propočítávání obstál lépe, než tato na první pohled líbivá hra. Oproti tomu pro občasné rodinné hraní, během kterého nebudete moc taktizovat a promýšlet x tahů dopředu funguje Fotosyntéza opravdu dobře. Pokud vás tedy již omrzeli Monopoly a podobně stavěné hry je Fotosyntéza zajímavou alternativou, která má rozhodně co nabídnout. Navíc na stole vypadá opravdu skvěle, takže jestli patříte mezi deskoherní nováčky a nenáročné hráče není moc důvodů váhat.


Share.

About Author

Milovník všech dobrých příběhů, s možná moc bujnou fantazií, který nepohrdne žádnou dobrou knihou. Mimo jiné také nadšenec do IT technologií, sociálních médií a věcí s tím spojených.

Leave A Reply

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..