Dominik Dán – Nestydaté neviňátko

2

ANOTACE:
Dvojice detektivů z oddělení vražd Richard Krauz a Josef Fischer zvaný Chosé vyšetřují nový případ: bestiální vraždu studentky architektury Moniky, kterou vrah uškrtil doma u rodičů, v jejím pokoji. Jako obyčejně nejsou největším nepřítelem zkušených detektivů úskoky zákeřného vraha, ale čas, který letí víc než neúprosně… Ale ne vždy zákonitě dopředu. Minulost se nedá změnit ani vymazat… Události minulého roku pronásledují Krauze, vystupují do popředí a promítají se do současnosti. Kdo Moniku zneu žil a zavraždil? Je smrt bosse, který je taktéž za vražděn, závažnější než smrt mladé studentky? Kdy už konečně skončí ma?ánské vraždy? Kdo přesvědčí prominentní rodiče zavražděné a věčně nespokojeného šéfa kriminálky, že detektivo vé z mordparty dělají, co je v jejich silách?

K DOSTÁNÍ V TĚCHTO FORMÁTECH:
ebookykniha


Dominik Dán je minimálně na Slovensku stálicí a nutno říct, že ani u nás se mu nevede nijak špatně. Není proto divu, že nakladatelství Slovart nezahálí a chrlí na nás jednu “dánovku” za druhou a nejinak je tomu i na začátku letošního roku. Zatímco jsme se před vánoci mohli začíst do Cely číslo 17, tentokrát na české čtenáře čeká Nestydaté neviňátko.

Dominik Dán se velice často inspiruje skutečnými případy slovenské kriminalistiky. Ostatně o tom jsme se mohli přesvědčit již několikrát. A ani nejnovější “dánovka” nijak nevybočuje z řady. Tentokrát sice necháme masové vrahy a psychopaty stranou, přesto Nestydaté neviňátko nabídne vskutku zajímavý příběh, který vás rozhodně nebude nudit.

Ten nás zavádí stejně jako Cela číslo 17 na konec devadesátých let, konkrétně do roku 1997. Neviňátko je navíc jakýmsi pokračováním Dánova debutu Popel všechny zarovná, který se ve velké míře točil kolem politiky a tajných služeb. V podobném stylu pokračujeme i zde, i když tentokrát SIS (Slovenská informační služba) zůstane stranou. Přesto se však Richard Krauz a jeho kolegové opět zaplétá do nebezpečné hry do níž jsou zapleteny nejvyšší špičky státu…

Přitom vše začíná v podstatě nevinně. Slovenské podsvětí je stále na ostří nože, pomalu ale jistě se začíná vraždit i mezi bossy. Pro kriminálku Našeho města bohužel nic povzbudivého, i když všichni ví kdo je pachatelem, důkazy chybí a tak je tu jen další případ s nálepkou NEVYŘEŠENO, nezbývá než doufat, že se situace konečně uklidní.

Trochu zajímavější práce čeká na Richarda Krauze a Josefa Fischera v případu bestiální vraždy studentky architektury Moniky, kterou vrah uškrtil doma u rodičů, v jejím pokoji. Aby toho nebylo málo, byla Monika dcerou slovenského velvyslance ve Švédsku. Její případ má tak rázem nejvyšší prioritu a čas se neúprosně krátí. Na Krauze a jeho kolegy tak čeká opět nelehký úkol, který mu rozhodně jeho nadřízení nijak neulehčí…

Pokud již máte některou “dánovku” za sebou, nebude pro vás ani Nestydaté neviňátko žádným překvapením. Dominik Dán jede v podstatě stále ve stejném stylu a mění pouze dějovou linii, kolem které se jednotlivé příběhy točí. S tím je spojený i fakt, že ne každému musí tento styl sednout. Navíc po x knihách přichází lehká monotónnost, kdy čtenáři v podstatě přesně vědí co na ně čeká. Pokud se však odprostíme od přílišného očekávání dostáváme do rukou další příjemnou oddechovku, která nám zpříjemní jedno, či dvě odpoledne.

Jednu výraznější výtku bych však našel. Nejsem si úplně jistý zda tomu bylo stejně i u předchozích knih, každopádně u Nestydatého neviňátka došlo ke změně překladatele, kdy Josefa Šmatláka nahradil Jan Hanzlík. Na první pohled byste možná změnu ani nepostřehli, bohužel se nedá ubránit dojmu, že to překladatel místy s pomyslným “chlapáctvím” vyšetřovatelů malinko přehnal. Především ve chvílích, kdy Krauz s Chosém vedou nějaký výslech se v textu vyskytuje přehršel “hovorových a nespisovných” výrazů, které oproti ostatnímu textu doslova bijí do očí. Navíc pokud je mi známo, alespoň tedy z toho co mám naposloucháno v  audiopodobě, autor v originále nic takového nevyužívá a pokud ano tak naprosto v minimální míře. Proč je však Nestydaté neviňátko podobnými výrazy doslova prošpikováno opravdu říct neumím, každopádně za mě platí, méně je někdy více…

Nestydaté neviňátko sice není úplně bez chyby, žádné výraznější zklamání na nás však také nečeká. Pro fanoušky této povedené série se tak jedná v podstatě o povinnost. Pro ty, kteří ještě nepropadli kouzlu Richarda Krauze naplno, se stále jedná o příjemnou oddechovku, která je okořeněná pro nás známými reáliemi, díky kterým nám budou “dánovky” připadat důvěrně známé.


Share.

About Author

Milovník všech dobrých příběhů, s možná moc bujnou fantazií, který nepohrdne žádnou dobrou knihou. Mimo jiné také nadšenec do IT technologií, sociálních médií a věcí s tím spojených.

2 komentáře

  1. Barbora Sedláková on

    Keby bratia Česi neboli leniví, mohli by si vychutnať príbehy DD v origináli.
    Ja napr. čítam české detektívky z brnenského vydavateľstva MOBA a nerobí mi to žiadne problémy. Originál je vždy originál.
    (A možno je to tým, že som ročník 1956, čiže 33 rokov som prežila v Československu (bez pomlčky) a čeština bola pre nás druhým „materinským“ jazykom. A okrem toho môj otec bol českej národnosti, hoci skoro celý svoj život prežil na Slovensku; a môj partner je gréckej národnosti, ktorý sa ale narodil na Morave a tam žil do svojich 24 rokov, až potom prišiel na Slovensko.)

    • Já osobně třeba knihy Dominika Dána doslova miluji načtené v podání Mariána Geišberga, ty jsou doslova famózní a přestože jsem v podstatě „listopadové dítě“ (ročník 87) též mi slovenština problémy nedělá, bohužel nevím proč musí být vše v překladu, navíc ne vždy úplně povedeném, což je v případě slovenštiny opravdu zarážející…

Leave A Reply