Adam Johnson – Syn správce sirotčince

Jako syn správce sirotčince má Pak Čun-do jistá privilegia. Není jako ostatní hoši, sirotci, které rodiče odložili cestou do některého z pracovních lágrů. Když dospěje, je odhodlán poctivě sloužit své vlasti, Korejské lidově demokratické republice. Avšak v zemi řízené nevyzpytatelným Kimem, kde člověk nemá právo na vlastní život, natožpak na identitu, kde vše je na povel a nikdo netuší, co bude zítra, v této zemi každodenního boje o holé přežití a nekonečné přetvářky ani absolutní poslušnost nikomu nezaručí, že se neocitne v pekle vězeňského dolu, odkud není návratu. Ale Pak Čun-do přežije. Přežije do chvíle, než se odhodlá získat lásku a zakusit pocit svobody…

…………………………………………………………….

Držitelé jednoho z nejprestižnějších literárních ocenění – Pulitzerovy ceny vždy vzbudí velký zájem po celém světě. Zatím posledním spisovatelem, který tuto cenu obdržel je Adam Johnson za svou knihu The Orphan Master´s Son. Román v němž se Johnson zaobírá aktuální severokorejskou tématikou, byl již dříve nominován na National Book Critics Circle Award, konečně vyšel i v českém překladu u nakladatelství Fortuna Libri pod názvem Syn správce sirotčince. Nyní tak mají i čeští čtenáři možnost nahlédnout do poměrů země s nejtvrdším diktátorským režimem na Zemi.

Porota Pulitzerovy ceny, která je určená pouze autorům narozených ve Spojených státech, tak udělila cenu za rok 2013 Adamu Johnsonovi. Johnson vyučuje tvůrčí psaní na Stanford University a kromě této knihy má na kontě také sbírku povídek Emporium, nebo román Paraziti jako my. Kromě toho lze jeho práce najít také v různých časopisech jako Esquire, The Paris Review, Harper´s, Tin House nebo Playboy. Jeho zatím poslední kniha Syn správce sirotčince je ovšem jeho zatím největším úspěchem, o čemž svědčí právě Pulitzerova cena.

Sirotci to v Severní Korei nemají vůbec jednoduché, prakticky vždy skončí u nějakých podřadných prací v dolech. Navíc vždy dostávají jména po národních hrdinech. Díky tomu je i snadno poznáte. Pak Čun-Do sirotek není, alespoň v pravém slova smyslu. Žije sice v sirotčinci, má jméno jednoho z hrdinů a nemá matku, jeho otec je ovšem správce sirotčince a tak má Pak Čun-Do alespoň malou naději na lepší budoucnost.

Chlapec vyrůstá v bezútěšné době hladomoru, který Severní Koreu postihl. Lidé nemají co jíst a obstarat svojí rodinu je čím dál náročnější, nehledě na to, že dodávky elektřiny jsou čím dál nepravidelnější. Díky tomu si mohou severokorejci jen nechat zdát o návštěvě kina nebo opravdového parku. Pak Čun-Do nakonec narukuje do armády. Několik let stráví v tunelech pod demilitarizovanou zónou, aby se později vypracoval a zúčastnil se úkolu unést japonskou operní zpěvačku a odvézt ji do Severní Koree. Z chlapce se tak postupně stává nenávistný kariérista a únosce, kterému dává režim ty nejodpornější úkoly a který neochvějně věří ve svůj národ i svého vůdce Kim Čong-ila. Alespoň do doby kdy zatouží ochutnat pocit svobody.

Severokorejská tématika je poslední dobou čím dál oblíbenější. Můžeme vzpomenout například na knihu Útěk z tábora 14, nebo nedávno vydané Není co závidět od Barbary Demickové. Na rozdíl od těchto dvou příkladů se ovšem Syn správce sirotčince liší v jednom důležitém bodě. Tato kniha je fikce, je smyšlenkou autorovy mysli, na rozdíl od předchozích, které jsou autentickou zpovědí, nebo vznikly na základě rozhovorů se severokorejskými uprchlíky. Přesto ovšem zde najdeme skutečné události, kterými se autor nechal inspirovat. Například únos operní pěvkyně tak lehce připomíná skutečné příběhy ze sedmdesátých let, kdy severokorejští agenti skutečně unesli třináct japonských občanů.

A přestože se jedná o fikci, autor zde dokázal velmi věrohodně ztvárnit neutěšené poměry v této diktátorské zemi. Dokázal z krutého a takřka absurdního světa vytvořit lidský a velmi emotivní příběh, který zasáhne nejednoho čtenáře. Na jedné straně na čtenáře čekají tvrdé scény plné mučení a bolesti, při kterých budou čtenáři jen nevěřícně kroutit hlavou, jak je možné, že se toto někde stále děje, oproti tomu na straně druhé autor předkládá scény plné emocí a vnitřního rozkolu, které si nic nezadají s knihami z červené knihovny. Beznaděj, krutost a bezmoc na jedné straně a na straně druhé naděje, touha a neuskutečnitelné sny, tak by se dal nejlépe charakterizovat tento jedinečný román z pera Adama Johnsona.

A přestože tato kniha asi neosloví širokou čtenářskou obec, přeci jen tato tématika není úplně pro každého, nehledě na to, že místy to není opravdu lehké čtení, dostáváme v ní krásný příklad toho jak precizní a krásnou formou se dá upozornit na situaci v zemi, o které se toho stále tak málo ví. Vydejme se tedy společně s Pak Čun-Doem poznat poměry a život v Severní Korei. Možná zaujme nejednoho z vás, protože Pulitzerovu cenu získala tato kniha zcela po právu.

…………………………………………………………….